Zahradníček

 

Z dnešního pracovního odpoledne na zahradě a zahrádce...konečně! Konečně byl chvíli čas na to, abych s tím trochu pohnula, vyplela, něco přesadila, atd. Dost dlouho jsem se na zahrádku chystala, ale vždycky se vyskytlo nějaké "ale" proč to nešlo...buď bylo spoustu další práce nebo nepřálo počasí a to že si s námi fakt zahrává slušně. Před měsícem povodně, teď totální sucho, že skoro nejde kopnout do země. Ale o tom jsem psát úplně nechtěla.

 

Prostě se poslední dobou potýkám s tím, že fakt nestíhám určitý věci, který bych chtěla stíhat. Jako jednodětní (díky, Zdeni, za ten výraz!) jsme si mohli ještě docela pískat. Ale to vidím až zpětně. Teď můžu pracovat venku (a nemyslím jen to) pouze když mladší spí a to už není úplně tak často. Tudíž se mi plány pořád tak nějak sunou dál a dál...člověk je rád, že funguje domácnost, že něco uvaří, poklidí, prostě že zvládne ty základní domácí nutný práce a hlavně který nejsou třeba už druhý den úplně vidět!!! :-( Jako druhodětná to vidím fakt jinak. Nerada jsem dřív slyšela, že až budeme mít děti dvě, bude to těžší, náročnější, atd. A je to tak. Uznávám, že dotyční měli pravdu! Ale ne že bych si to neužívala. To vůbec ne, jen s určitýma věcma je to už jinak. :-) Za dva roky bude pomáhat třeba i ten mladší, tak to bude zase změna :-) Jak se říká, jedno dítě, žádný dítě... :-))

 

Zpět k zahrádce...po pěti letech jsme dosadili pár tůjek ke stávajícím, už větším. Doufám, že se jim bude dařit jako těm prvním a že taky tak pěkně porostou, aby zakryly ten šílený ...... z druhé (ne naší) strany :-)

 

Po vyspání mi přibyl další pomocník - viz foto! Hotovej zahradník :-) Pěkně jsme si to spolu užili. Už to není jako dřív, kdy mi spíš práci kazil, protože tomu nerozuměl. Ten opak si teď užívám. Ví, co má dělat a hlavně co "smí" dělat. A hrozně rád pomáhá, zatím. Snad mu to vydrží co nejdýl :-) Každá ruka se hodí.

 

Moje oblíbená levandule...teď v plné krásné barvě, nádhera!!! :-)