Další měsíc

Další měsíc za námi, už pátý. Neskutečně to letí.

 

Vpravo fotky Tomíkova kámoše Christi :-) Vojta ho učí chodit na místo a jakmile psovi babička omylem zasedne jeho křeslo, Vojta to rázem okomentuje: "Babi, tam neseď, tam má místo pes, no"...jojo, máme to s ním veselo :-)

 

Před pár dny mi bylo moc příjemně na duši, když mi bylo řečeno, že se v dnešní době příliš už nevidí smát se nebo se usmívat "jen" tak pro nic za nic, prostě..."jen" tak...těší mě to o to víc, že "to" slyším spíš vzácně a od někoho nezávislého, cizího, kdo to nebere tak automaticky a koho můj úsměv vlastně zároveň potěší. Ale jak se říká, když je člověku veselo, dobře, příjemně, tak proč by se měl mračit...a já mám to "sluníčko" prostě radši než ty mraky! :-)

 

 

Tvarohová pomazánka s vajíčky

Poslední dobou ráda vymýšlím a zkouším různé pomazánky, tentokrát to byla naše oblíbená, tvarohová s vajíčky a šunkovým salámem. Vojta se opět zapojil do strouhání a hlavně ochutnávání, to je jeho :-) Původně jsem místo tvarohu dávala takovou tu Lučinu v kelímku, ale když jsem posledně viděla její cenu, vzala jsem radši tvaroh. Nebo nakonec zapátrám v receptech a najdu tu domácí Lučinu a bude vystaráno! Pomazánek není podle mě nikdy dost, dají se jíst k snídani, k večeři a vždy mají úspěch! Tak tady je ta naše, vážně jednoduchá a moc dobrá.

 

• najemno nastrouháme tři vajíčka uvařená natvrdo
• dále nastrouháme kousek šunkového salámu (já teď teda trochu zhřešila a dala gothaj) a másla (radši ho taky strouhám, lépe pak změkne než nakrájené kousky / kostičky másla), množství záleží na vaší chuti
• vmícháme tvaroh a vše se špetkou soli a pepře dobře vyšleháme
• mažeme na pečivo, nejlépe na domácí rohlíky nebo chléb :-)

 

Hyacint

Manželův hyacint, který dostal k narozeninám. Připomíná mi už mnou tolik očekávané jaro. Těším se na něj čím dál víc. Hlavně na práci na zahrádce, i na obyčejné pobíhání okolo baráku, prostě jen tak být venku a sálat ten jarní vzduch, poslouchat zpěv ptáků...ach, už aby to bylo...když už nepřišla zima doteď, ať si to šetří radši až na příští rok :-)

 

Poslední dny, které jsme strávili jen zavření doma kvůli Vojtově nemoci, byly nekonečné, ještě vlastně jsou, ale už to vypadá líp než před týdnem. Snad už se dostaneme z kraje týdne aspoň na chvíli ven. K tomu vzdorovité období...stále pokračuje a občas je to fakt neúnosné, asi ještě horší, když jsme doma všichni. Když zneužívá toho, že tam má po ruce maminku, která ho přeci musí vždy "zachránit"! Způsobuje tím mnoho nedorozumění i mezi námi, rodiči, ale i tak to musíme nějak vydržet. Určitě to není poslední "problém", který s ním zkusíme...

 

Včera jsem se dostala po dlouhé době do bazénu, už jsem musela odjet...neskutečně mi to pomohlo, jak na záda, tak hlavně na duši!! Bodlo by mi víc takových dní, jen by tomu nemusely předcházet ty těžko rozdýchatelné scény dětí - tedy spíš jednoho, zatím, naštěstí, ale ji mi jasné, že to teprve přijde, to ještě náročnější období!

...a ještě něco...velké díky Evě Samkové za parádní zlatou medaili a neuvěřitelnou podívanou v rámci ZOH v Soči, moc jí to přeju a jsem ráda, že to konečně cinklo...takových nadějí bylo určitě víc, ale chybělo i to potřebné štěstíčko...

 

 

Dortíky :-)

...moje a Vojtovo kuchařské tvoření...

...náhradní řešení cheesecaku pro muže k narozeninám...nakonec tiramisu podle ségruš, díky za recept, jen škoda, že jsem nemohla vyzkoušet ten opravdový cheesecake podle Katorka (asi by měl větší úspěch), ale sehnat kaštanový pyré je teď fakt nadlidskej úkol :-(Nebo když byste náhodou věděli, kde ho mají, sem s tím :-)

 

...mezitím, co jsem já tvořila, vytvořil Vojta svůj "dortík" z kostiček a přinesl mi ho se slovy: "To je pro maminku...", nesmírně mě to potěšilo...jeden menší, druhý větší, to kdyby byl jeden asi málo :-) Je to naše zlato!!!

 

V + E + T

Fotka ve třech konečně vyšla. Díky Hančí za vypůjčení hrací deky, je perfektní. Akorát velká, krásně barevná, veselá a pro tři děti tak akorát :-) Jak je vidět, miminkem se na chvíli stává i Vojťula, který rozhodně nemůže mezi těmi našimi zlatíčky  chybět a dokáže se tam vmáčknout, i kdyby tam místo nebylo :-)) Pak ale v pohodě převezme zodpovědnou roli většího bráchy a "čte" Tomíkovi v klidu pohádku. Jojo, mám to s nimi veselo!

 

 

A včera mě pobavilo toto:

 

To jsem si takhle vyrazila na nákup bez kluků a kupovala alkohol jako dárek. A na pokladně po mně chtěli občanku! Nejdřív jsem na ně koukala jak puk, fakt jsem nechápala jako proč, ale samozřejmě jsem jim pak občanku bez větších obav (že snad páchám nějaký přečin kvůli nezletilosti ?) dala a začala se smát. Od mých 18-tin se mi tohle stalo pouze jednou a to když mi bylo asi dvacet. Ale že budu vypadat tak mladě i po dalších deseti letech, no to je takový malý zázrak :-) Má to můj muž ale doma pěknou "mladici" :-)))

 

 

Křtiny 2014

 

 

O víkendu jsme křtili Tomíka. Byla to moc pěkná neděle s rodinou. Křtil už vlastně takový  náš "rodinný farář" - Olda. Před téměř pěti lety nás oddával. Před dvěma lety křtil i Vojtu. Od té doby se naše rodina z obou stran rozrostla o tři členy. Křtiny proběhly v naší malé místní kapličce. "Kmotřil" opět Míra. Jsme rádi, že máme tak príma rodinu. Že si na nás také vždy udělají čas :-) ...rodičové, babičky, dědové, prababička, praděda a naši sourozenci s dětmi.   

 

Následně jsme u nás doma poseděli, popovídali, popili a všechno snědli :-) Náš domeček byl plný lidí, dětí a miminek, ale o to bylo veseleji. V jednu chvíli to byl pěkný rachot, ale nevyměnila bych to za nic na světě. :-)) Jak se zpívá ve Svěrákově písničce..."hlavně nesmí býti smutno..." a to u nás platilo stoprocentně! :-)