O víkendu jsme křtili Tomíka. Byla to moc pěkná neděle s rodinou. Křtil už vlastně takový náš "rodinný farář" - Olda. Před téměř pěti lety nás oddával. Před dvěma lety křtil i Vojtu. Od té doby se naše rodina z obou stran rozrostla o tři členy. Křtiny proběhly v naší malé místní kapličce. "Kmotřil" opět Míra. Jsme rádi, že máme tak príma rodinu. Že si na nás také vždy udělají čas :-) ...rodičové, babičky, dědové, prababička, praděda a naši sourozenci s dětmi.
Následně jsme u nás doma poseděli, popovídali, popili a všechno snědli :-) Náš domeček byl plný lidí, dětí a miminek, ale o to bylo veseleji. V jednu chvíli to byl pěkný rachot, ale nevyměnila bych to za nic na světě. :-)) Jak se zpívá ve Svěrákově písničce..."hlavně nesmí býti smutno..." a to u nás platilo stoprocentně! :-)
To je hustý, ty vaše děti (myslím s Lenčou) jsou si podobný! ;-)
OdpovědětVymazatTak to je asi jediný štěstí, aspoň něco z nás (myslím se ségrou) snad mají...protože jinak furt slyším...a po kom ten Tomík je??? A že by to bylo nějak příjemný, to teda ne :-( Jsou jak dvojčátka, viď? :-)
VymazatTak ať jste hlavně všichni šťastní :-)
OdpovědětVymazatDíky, Veru! :-)
VymazatJojo, krásný den to byl!!! :-) My zase slyšíme: "Po kom ta Eliška je? Není vám vůbec podobná...." Skvěle se to vydařilo :-)
OdpovědětVymazatNo, tak na tom jste vlastně stejně, aspoň někdo nás chápe! :-)
Vymazatpo kom jiném by mohli být než po svých rodičích že?:) ..to víš každý by si chtěl dělat zásluhy, ale je to naše práce, to je jasný :)) .. PS: hezký fotky
OdpovědětVymazatAsi tak nějak, ale hlavně že jsou naše, prďolky zlatý! :-)
Vymazat